Les
Báseň napsaná na malém kousku papíru, drobným, sotva čitelným písmem, v komunistickém vězení v 50.letech 20.století, v osmém roce nespravedlivého odnětí svobody v případu kardinála Štěpána Trochty. (*4.8.1911 - +4.8.1999) ,, Les “ Miluji les, ten tichý vonný chrám, jenž jako chorál si zpívá do varhan, a na varhany hraje Bůh. Bůh je mi nejblíže v lese, On a svatý Duch mě mají mezi sebou a za ruce mě vedou a jejich ruce štědré jsou a voní malinami. Stromy si šeptají, buď tu s námi, u nás tě všechno přebolí, u nás je krásně ať podíváš se kamkoli. Už osmé léto kvete vřes, už osmé léto nemám les, jen Bůh jde stále se mnou po celou dobu temnou. Jde se mnou z věznice do věznice, snad proto jej v lese není více. Můj Bůh má trestanecké šaty, chrání mě a jistě mně zas vrátí mé stráně plné vřesu, to pro mou lásku k lesu, který jsem tolik ráda měla. Snad tehdy jsem ještě nevěděla, jak nadlouho jej ztratím. Bože, vrať mi můj les a já se tam s tebou vrátím. Strhující, pohnutý, s Bohem úzce spojený a nevšední osud paní Marie Kovalové zachycuje kniha: Petr Chaloupský: „ Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ | |||||
| |||||