Don Camillo:o))
9. 8. 2008
 |
| |
| Druh zboží: kniha Původce zboží: Karmelitánské nakladatelství Cena: 199,- Kč |
Don Camillo a jeho svět |
| |
| Druh zboží: kniha Původce zboží: Karmelitánské nakladatelství Cena: 239,- Kč |
Don Camillo a jeho ovečky |
| |
| Druh zboží: kniha Původce zboží: Karmelitánské nakladatelství Cena: 169,- Kč |
Soudruh don Camillo |
| |
| Druh zboží: kniha Původce zboží: Karmelitánské nakladatelství Cena: 169,- Kč |
Don Camillo a don Chichi |
| ||||||
Druh zboží: kniha -možnost zakoupení na www.ikarmel.cz Příběhy Dona Camilla a jeho protivníka starosty Peponeho jsou laskavým a humorným vyprávěním o prostých lidech a jejich starostech.
Jednoho dne stál don Camillo na vysokém žebříku a pilně cídil svatozář svatému Josefu. Tu najednou nečekaně vstoupily do kostela tři osoby, muž a dvě ženy, z nichž jedna byla Pepponova manželka. Don Camillo se obrátil, aby se zeptal, co si přejí."Máme tu něco k pokřtění," odpověděl muž a jedna žena pozvedla raneček, v němž bylo nemluvně."Čí je to?" zeptal se don Camillo, slézaje ze žebříku. "Moje," odpověděla Pepponova žena. "A tvého manžela?" vyzvídal don Camillo. "No samozřejmě! Kdo jiný by byl otcem? Snad ne vy?" hudrovala otráveně Pepponova žena. "Není třeba hned se urážet," poznamenal don Camillo cestou do sakristie. "Mám dost informací o tom, že schvalujete volnou lásku." Když šel don Camillo kolem hlavního oltáře, poklekl a nenápadně mrknul na Krista. "Slyšel jsi?" zašeptal s potěšeným úšklebkem. "Já už mám na ty bezbožníky čuch." "Nemluv hlouposti, done Camillo," odpověděl Kristus podrážděně. "Kdyby nevěřili v Boha, šli by sem, aby si dali pokřtít děcko? Zasloužil bys, aby ti Pepponova žena vrazila jednu za ucho." Kdyby mi Pepponova žena vrazila jednu za ucho, popadl bych ty tři za límec a..." "A co?" zeptal se Kristus stroze. Ale nic; to byl jen takový řečnický obrat," snažil se rychle don Camillo ujistit Krista, vstávaje. Done Camillo, střez své kroky!" řekl Kristus přísně. V náležitém rouchu přistoupil don Camillo ke křtitelnici. "Jaké jméno si přejete dát tomu dítěti?" zeptal se Pepponovy ženy. "Lenin, Libero, Antonio," odpověděla. "Tak to si je dejte pokřtít v Rusku," řekl don Camillo klidně a opět křtitelnici přikryl. Kněz měl ruce jako lopaty a tak ti tři ani neprotestovali a opustili kostel. Don Camillo však ještě nedošel do sakristie, když ho zastavil Kristův hlas. "Done Camillo, to byl skutek velice ohavný. Ihned jdi za nimi a přiveď je nazpět a to dítě jim pokřti."
Don Camillo přišel na svět s vrozenou vlastností nazývat věci pravým jménem. Jeho farníci vzpomínají na dobu před hezkou řádkou let, kdy rozvířil v městečku skandál, do něhož byly namočeny mladé městské slečny a pár statkářů. V neděli nato zahájil své kázání prostými a velice mírnými slovy, když tu zblýskl v jedné z předních lavic kteréhosi z provinilců. Jen co přehodil pokrývku přes krucifix nad hlavním oltářem, aby Kristus neslyšel, co bude následovat, obrátil se ke shromáždění a se zaťatými pěstmi spustil kázání hlasem tak mocným a slovy tak nevybíranými, že se kostelík otřásal v základech.(ukázka) V Pádské nížině, zemi horkokrevných, prchlivých a nepředvídatelných lidí, leží malé městečko, v němž Peppone vede v poválečných letech svou vlastní soukromou válku s donem Camillem. Jejich strategie se sice zakládají na opačných politických postojích, ale ani jeden z nich se nevyhýbá ranám, dobrodružstvím, odvetám, drobným schválnostem a kanadským žertíkům. Don Camillo se stává „soudruhem“ a vyráží na cestu s novou identitou, důkladně teoreticky připraven a vybaven nejrůznějšími tematickými pomůckami. Co čeká skupinu „vyvolených“ v Sovětském svazu? A jak obstojí oni sami, až budou jejich představy konfrontovány s realitou? Může se stát, že ani stokrát prověřený a důvěryhodný soudruh není k cestě do „ráje pracujícího lidu“ veden politicky správnými důvody. Na Peppona i dona Camilla čeká spousta groteskních, vážných, směšných i záludných situací. Jak se s nimi vypořádají? Obstojí farářův převlek před zkoumavým pohledem zkušených politických pracovníků? A kolik „vyvolených“ se vrátí zpět do Itálie? Jedno je jisté: pro čtenáře je připraven napínavý, zábavný, někdy trochu smutný, někdy veselý příběh. Tak absurdní, že se klidně mohl stát. Především proto, že jeho postavy jsou hluboce lidské a ukazují, že za všech situací – všedních i mezních – je nejdůležitější láska k Bohu a člověku.
„Nosit hrdě v knoflíkové dírce odznáček strany je povinností každého militantního člena, ale každé přehánění je na škodu.“ To tehdy prohlásil, když se Rychlík dal svého času ostříhat dohola a na lesklé vyholené kebuli si ponechal právě tolik vlasů dlouhých na půl sirky, aby dohromady tvořily symbol srpu a kladiva. Důvodem bylo, že don Camillo srazil Rychlíkovi čepici pohlavkem s křikem, že před svatostánkem slušní lidé smekají. A od té doby Rychlík pokaždé, když spatřil dona Camilla, obřadně s úklonou smeknul, aby odhalil tu nádheru, co nosil na temeni. Don Camillo a Peppone mají tentokrát rodinné problémy: K donu Camillovi byl přidělen mladý progresivní kaplan a navíc na faru vtrhla mladá, ztřeštěná, drzá a „nekonvenční“ neteř. Je všemi mastmi mazaná a vyvádí spoustu hloupostí. Strýček farář se ji snaží umravnit, ale dává mu to pořádně zabrat… Pepponovi zase komplikuje život „čínská“ stranická buňka, jejímž působením je ohrožena semknutost základní organizace, a jeho vlastní syn, který má pěkně tvrdou hlavu. Je postrachem městečka a okolí a kromě hlav svých protivníků ze znepřátelených part rozbíjí i otcovy politické plány.
Je známo, že vlasatec bez kytary je jako voják bez pušky. Škorpióni měli kytary s sebou a při pozdvihování spustili „Old man river“ a přijímání doprovodili oblíbenými rockovými melodiemi. „Pane,“ postěžoval si don Camillo, „proč je nějak neumlčíš? Proč jim nezabráníš v rušení posvátného obřadu těmi světskými písněmi?“ „Done Camillo,“ odpověděl z dáli Kristův hlas, „každý chválí Boha tak, jak umí nejlépe.“ „To ano, Pane, ale slyšíš to? Teď dokonce pískají!“ „Za určitých okolností lze Boha chválit i pískáním,“ objasnil mu Kristus. „Pane, kam ten svět spěje? Koho by napadlo, že starý, obyčejný venkovský farář bude sloužit rockovou mši?“ „Mne, done Camillo,“ odpověděl Kristus. Populární a vtipné příběhy o venkovském faráři a komunistickém starostovi, kteří proti sobě vedou ideologický boj, ale přitom by se jeden bez druhého neobešli, jsou tentokrát zasazeny do padesátých let. Nepochybně patří k nejzdařilejším z celé série. Co se stane, když farář i starosta propadnou kouzlu nákupů na splátky? Kdo natřel na rudo psa dona Camilla? Jak získat pro městečko, kterému vládne komunistické zastupitelstvo, peníze od amerického emigranta, který nemůže komunisty ani cítit? Co se stane, když komunistický družstevní obchod začne prodávat náboženské předměty pod cenou, aby trumfl místní katolické družstvo? Jaké zbraně si tentokrát zvolí oba dávní rivalové? Buďme si jisti, že ani jeden z nich nevynechá příležitost druhého při každé možné příležitosti popíchnout, což přináší spoustu humorných situací. Obyvatelé italské vesnice si tak během celého roku rozhodně nemohou stěžovat na nudu. Autor je s důvěrnou znalostí povah italských venkovanů vylíčil tak barvitě, že nudit se nebudou ani čtenáři. |
Rok dona CamillaKomentáře
Přehled komentářů
Ahoj, prosímtě, ty knížky, tak jak je máš pod sebou, jsou jako díly po pořadě?A nebo nevíš,jak to jde za sebou?Kdyžtak mi, prosím, odepiš na mail: vlcek.sarka@seznam.cz . Díky moc! Měj se!
Knihy Don Camillo
(Šárka, 13. 12. 2011 9:28)