Quo Vadis
Odehrává se v úplných počátcích po Kristově smrti, v Římě, kde se pomalu, doslova: ,,A zatím zdola, z půdy nasáklé krví a slzami, vzrůstala potichu, ale stále mohutněji Petrova setba." Tedy v úplných počátcích křesťanů, kteří byli za vlády snad nejkrutějšího caesara Nera(Nerona) strašlivě a nepředstavitelně krutě mučeni.
Nero byl vlastně šílenec. Strašně složitá osobnost, která měla vládu nad celou obrovskou metropolí - nad Římem a mohl udělat, co semu zachtělo. Řím se stával čím dál tím více krvavým, zrůdným městem, které se zajímalo pouze o konec vážných věcí a neřestí, nevěry, hostin, tance, hudby, loupeží a smrti a smrti. Bylo zde mnoho podvodnických a vychytralých ale mnohdy i svým způsobem moudrých a učených filosofů, ale i ti, kteří občas byli malinkým náznakem pravdě, ovšem nikdo z nich se k té pravé Pravdě nemohl dostat. Většinou se dali podplati, a v tu chvíli vám řekli pouze to. co jste chtěli slyšet. Křesťané, na které Nero za pomoci svých praetoriánů a augustiánů a Tigellina, stále lichotícímu caesarovi a také díky zradě Chilóna, napůl křesťana, který dřív pomáhal Viniciovi v únosu a vypátrání Lygie, svedl požár města, který v podstatě způsobil on. Způsobili ho vlastně na caesarovo vnuknutí jeho oddaní. Požár byl tak nepředstavitelný, všude byl zmatek, šílenství, bolest, pláč, hon lidí a útěk, a do toho všeho byli svědkové, kteří viděli jak požár ,,zničehonic" vstává sám od sebe, třeba úplně na jiné straně města, než kde započal. A protože ,,to" nebylo na koho hodit, vnukli Nerovi tento nápad, ať vše shodí na křesťany. A tak začalo kruté pronásledování křesťanů. Hlavními hrdinami byl Vinicius - syn dřívějšího consula, který se zamiloval do Lygie, dcery vojevůdce z národa Lygů, která byla římským dobrovolným rukojmím a byla vychovávána Aulem Plautiem a jeho manželkou Pomponií Graecinou, kteří jí však milovali jako vlastní dceru. Pomponie i Lygie však byly křesťanky. Další postavou je Petronius, na kterého Nero velice dal a velmi si ho vážil. Říkalo se mu ,,Arbiter elegantiae". Byl velmi bohatý a svým způsobem jiný a moudřejší než ostatní jemu podobní. Pohrdal svým okolím, kvůli jejich malichernostem, ale liboval si, jako všichni v té době, kromě křesťanů, v necnostném životě a hostinách. Vinicius byl jeho příbuzný, syn jeho starší sestry a zpočátku ho, dalo by se říct, obdivoval. Aby dostal Lygii, chtěl ji unést, a teoreticky se mu to podařilo. Lygie ho měla také trochu ráda, ale když viděla, jak se chová, začínal jí být odporný. Společně i s Petroniem prožívají mnoho událostí, kde dalšími postavami jsou apoštolové Pavel z Tarsu a Petr, kteří začínají obracet neuvěřitelné množství lidí pro Krista. Viniciu se později stane křesťanem a Lygii velice miluje. Ona jeho také...Ale vše překazí to pronásledování, kdy se Nero rozhodne, že všechny křesťany pobije, a uvězní i Lygii, společně s Ursem, který je její věrný sluha ze stejného národa. Má neuvěřitelnou sílu a je obrovský. Křesťani byli mučeni naprosto strašlivými způsoby. Byli vházeni lvům a dalším zvířatům do arény, upalováni na smolných sloupech v šatech potřených smůlou, postupně usmrcováni, ukřižováváni a nebo jen tak z rozmaru caesara pobyti v cirku. Křesťany bylo celkem lehké vypátratm protože lid, dychtící po ,,podívané" je pomáhal vigilům a praetoriánům chytat, a navíc, křesťané se ještě před požárem ke své víře hrdě hlásili. Nyní také. Nikdo však nešetřil ani ženy ani malinké děti. A na rozkaz Nera byla neuvěřitelně rychlým způsobem stavěna vězení, kde byli tisíce lidí, a arény, kde měli zemřít. Vinicius už doufal pouze v Krista, že Lygii osvobodí, protože všechny pokusy o její útěk byli marné. Nic z jeho a Petroniových plánů se nepodařilo. Křesťané byli dále mučeni, až jednou přišel na řadu Ursus s Lygií. Petronius i Viniciu se dívali..., apoštol Petr byl převlečen za otroka, aby se mohl alespoň modlit a žehnat umírajícím. Petroniu začínal ztrácet oblibu u Nera a tak si caesar vymyslel novou podívanou. Lygie byla(ještě v horečce, jako mnho dalších, kteří ve vězeních onemocněli a další tisíce na tuto epidemii umírali) přivázána na hřbet obrovského býka a Ursus byl vyzbrojem jako gladiátor, pokorný a smířený se smrtí, ale když uviděl svou královnu, s neuvěřitelnou a nadlidskou silou býka překonal...Lid si u caesara vymohl pro Ursa a Lygii svobodu. Neuvěřitelné. Caesarovi se vůbec nechtělo, ale nakonec jim jí dal.
Když ostatní křesťané viděli, že Kristus své může osvoboditm jako Lygii a Ursa, dostali novou naději. Ale ne pouze v propuštění, ale také díky Petrovi a Pavlovi, že je čeká obrovská odměna, pro všechny ostatní nepředstavitelná, ale pro křesťany ano - věčný radostný život v nebi. Vinicius si vzal Lygii a odstěhovali se ba Sicílii, ovšem pronásledování křesťanů neskončilo. (Odstěhovali se ale až později.) Nakonec byli odsouzeni k smrti i apoštolové, kteří však nešli na smrt jako poražení a oběti, nýbrž jako vítězové, jdoucí si pro odměnu...Petronius a jeho otrokyně Euniké, která byla jeho milenkou, zemřeli. Nero na Petronia vydal rozkaz, aby byl zabit, ale oba si rozřízli žíly, a Petronius Nerovi poslal dopis, kde ho obrovsky ponížil a srazil...Nero později dále vládl, ale musel odjet jiných měst, kde přednášel básně a zpíval a kde bylo pořád a pořád dokola běsnění, příšerně ohavné zločiny a divoké tance, hostiny a hudba. Nakonec Galové v čele s Galbem, kterého provolali za caesara, zjednali vzpouru a caesar, ,,šílený šašek" se bál sebe zabít. Ironicky a doslova řekl: ,,Jaký to umělec hyne!" A tu mu Epafroditos vrazil nůž, kterým se Nero neodvážil bodnout, do krku a tak ho zabil... (úplný závěr)-úryvek z knihy: A tak skončil Nero. Stejně jako končívá vichřice, bouře, požár, válka nebo mor. Ale Petrova bazilika vládne dosud z vatikánských výšin městu i světu. A u někdejší Capenské brány stojí dnes malá kaplička a na ní je už poněkud setřelý nápis:
Quo vadis, Domine?
(=Kam kráčíš, Pane? - Zeptal se Petr Pána Ježíše, když on, Petr chtěl odejít z Říma a Ježíš mu odpověděl, že když Petr opuští jeho lid, tak se On jde ukřižovat podruhé...a Petr se vrátil do Říma, na pomoc křesťanům...)